OSTRAVA - O tristním stavu přestupního bodu Náměstí Republiky toho bylo řečeno mnoho. Redakce Informačního portálu Vlčoun místo navštívila přes den, ale i v noci, kdy se místo stává útočištěm narkomanů.

/SONDA/ A katastrofální stav celého prostoru pak vyniká během silnějších dešťů, kdy se z podchodu stává tobogán s koupalištěm v jednom...

Podchod pod Náměstím Republiky (12. července 2025, Vlčoun/Filip Vlček)

Je odpoledne v polovině července a do rekonstrukce významného přestupního bodu v centru Ostravy zbývá několik dnů. Přes den je Náměstí Republiky plné cestujících, kteří místo využívají především pro přestup mezi jednotlivými druhy dopravy. Přijíždějí tramvajemi nebo trolejbusy, prochází přes dlouhé a temné přestupní chodby k autobusovému nádraží, aby nastoupili na regionální autobus nebo na vlak, který zastavuje v nedaleké železniční stanici Ostrava-střed. O katastrofálním stavu se někteří rozpovídávají na hodiny, jiní jen stručně. Jedno je ale spojuje - rekonstrukci to tu potřebuje. 

Kdysi velkoryse konstruovaný přestupní bod, který ve směru z centra dokonce rádoby přehledně rozdělil tramvajové zastávky na dvě, je dnes spíše ostudou města. Kovové konstrukce připomínají výlet do zachovalých jeskyní, když nad hlavami visí rampouchy čehosi, co ani ve snu nechcete, aby Vám spadlo nebo káplo za límeček. Pod modrou barvou prakticky všude prosvítá rez, která postupně pohlcuje všechno kolem od rámů skleněných výplní přes kryt zářivkových osvětlení po zábradlí mezi jednotlivými nástupišti. 

Podchod pod Náměstím Republiky (12. července 2025, Vlčoun/Filip Vlček)

Poslední výrazný zásah, který v dnešním pohledu jen mírně omlazuje celý prostor, byla instalace a modernizace obrazovek a displejů zobrazujících aktuální odjezdy tramvají a autobusů a nebo před pár lety provedená instalace jízdenkových automatů. Ty ovšem v hromadě rzi a krápníků vypadají spíše jako rarita, než něco funkčního. Občas tady cestující narazí na individua, která poptávají čerstvý 'matroš', pár drobných nebo zapalovač. Ostatně onen zmíněný 'matroš' by se tady dal možná i snadno sehnat. 

Po výstupu z tramvaje se ovšem cestující musí většinou ponořit do útrob podchodu. Nevábného tmavého podchodu, který spíše připomíná návštěvu klasických záchodů v baru v devadesátých letech. Ne vzhledem, ale spíše pachem. Při představě, že se tady kdysi prodávaly čerstvé koblihy nebo jiné pečivo, se lidem dělá špatně. Dnes už tady díky blížící se rekonstrukci nefunguje nic. Nejsou tady žádné stánky a obchodní prostory zejí prázdnotou. To, že kdysi podchod lidem spíše připomínal vestibul stanice metra, připomíná už jen nedávno zavřený stejnojmenný bar Metro. Do kterého při nedávném silném dešti dokonce silně zatékalo. 

Podchod pod Náměstím Republiky (12. července 2025, Vlčoun/Filip Vlček)

Přes den se tady pohybuje větší množství lidí, i když v některých případech může jít o osoby minimálně podivné. Horší situace nastává ve večerních a nočních hodinách. Protože prostor je přístupný veřejnosti a není nijak uzavíratelný, stahují se sem v závěru dne osoby, které mnohdy nechcete potkat ani přes den. Přestupovat mezi tramvajovými spoji a vyhýbat se mezi spícími schoulenými bezdomovci, hulákajícími lidmi silně pod vlivem alkoholu nebo jiných psychotropních látek, je zkušenost, kterou člověk rád přenechá jiným. 

Bezpečně si tady cestující ani náhodný kolemjdoucí rozhodně nepřipadá. Ba naopak, řada lidí se tomuto přestupnímu bodu, bez kterého by se ostravská MHD bez nadsázky neobešla, raději velkým obloukem vyhýbá a raději přechází vcelku rušnou silnici na povrchu. A právě i díky tomu se Náměstí Republiky promění. Podchody nahradí přechody pro chodce, které sice v dešti nepřejdeme suchou nohou, ale v kapse nám zůstane peněženka a naopak nám tam nepřibydou sáčky s bílým práškem nebo zelenou sušenou bylinkou. 

Podchod pod Náměstím Republiky (12. července 2025, Vlčoun/Filip Vlček)

Katastrofální stav se projevuje kdykoliv během dne v silném dešti. To se pak z podchodu stává rozsáhlá síť tobogánů a koupališť různých velikostí a hloubek. Například u opuštěného baru Metro se valí voda ze stropu až tak silně, že zatéká i přímo do prostor bývalého snack baru. Před ním pak vznikla louže o velkých rozměrech a hloubce přibližně 10 až 15 centimetrů. V jiných místech se pak voda valila přes ucpané kanálové vpusti. V koutech kvůli tomu není možné přehlédnout plíseň nebo ze stropů odpadávající železobetonové segmenty. 

Celkový dojem nespraví ani v dnešním stavu již nefunkční nebo zapomenuté sochy a plastiky. Například přímo naproti dlouhé chodbě od autobusového nádraží je viditelná plastika Skalní průrva z roku 1986 z dílny Otto Cienciana a Miroslava Koukolíka. Tek je pak společně s Pavlem Chrástkou autorem i druhé výzdoby, tentokrát keramické plastiky již z roku 1985, kterou složenou z drobných kamínků najdeme hned vedle vchodu do bývalého baru Metro. Doufejme, že tyto plastiky, byť nejsou nikterak výrazné, najdou umístění například v muzeu, protože několik desetiletí tvořily nedílnou součást podchodu, přes který prošly statisíce Ostravanů... 

Podchod pod Náměstím Republiky (12. července 2025, Vlčoun/Filip Vlček)